Je jasné, že ve společnosti nepanuje na armádu jednotný názor. A zřejmě na ni jednotný nikdy nebude. Leda že by došlo na válku, což si ale nikdo z nás nepřeje. A vlastně i pak by tato byla vnímána veskrze pozitivně jenom v případě, že by byla v boji stoprocentně úspěšná a šla od vítězství k vítězství. I když zřejmě vlastně ani pak ne, protože by jí určitě nebyli vděčni přinejmenším ti, jimž by při službě v ní někdo padnul.
A tak mezi sebou zkrátka máme lidi, kteří se od ní budou vždycky držet stranou a kteří se nepropůjčí k ničemu, co by ji propagovalo. Ale stejně tak tu jsou a asi vždycky i budou i ti, jimž je vojsko sympatické. A ti to pochopitelně nemusí a někdy ani nechtějí skrývat.
A jak poznáme ty, kdo mají k naší armádě vřelý vztah? Třeba i podle toho, co nosí na svém tričku. Když totiž potkáme někde někoho, kdo nosí tričko s armádními motivy, je jasné, že to nebude její odpůrce.
A kde se taková trička berou? Na rozdíl od minulosti už si nikdo nemusí zhotovovat takový potisk amatérsky. Dnes už propagují třeba bojovou jednotku známou jako 7. mechanizovaná brigáda Armytrika, která si můžeme bez problémů i koupit.
A co že to nosí na své hrudi pyšně ti, kdo zvolili právě tématiku jako 7. mechanizovaná brigáda? Ti prezentují bojovou jednotku představující rozhodující palebnou a údernou sílu těžkého typu náležející k pozemním silám Armády České republiky. Tedy jednotku, jejímž prvořadým úkolem je prevence a reakce na krizové situace, a to jak u nás v Česku, tak i kdekoliv jinde, kde je to v zájmu nás nebo našich spojenců.
Někomu z nás je prostě ona brigáda, schopná obranné i útočné bojové činnosti, sympatická. Někdo na ni nedá dopustit třeba kvůli uvědomění si, že tato pomáhá chránit naše hranice, komunikace i další významné objekty a prostory a může tak rovněž suplovat roli policie. A není divu, když někdo z nás dává najevo, že si toho váží.