V naší zemi j povinnost mít své auto pojištěno. Koneckonců, proto se tento produkt také nazývá povinné ručení. Nabízí jej prakticky všechny pojišťovny a máme jej sjednán hned jak vyjedeme s naším novým vozem z obchodu.
Ovšem, jak už to tak bývá, i pojišťovny chtějí vydělat. Proto pokud si půjdeme sjednat nové povinné ručení, například proto, že jsme objevili levnější variantu, nabídnou nám často také havarijní pojištění. To může být pro mnoho lidí matoucí – v čem se od klasického povinného ručení liší?
Hlavní rozdíl je v tom, že toto nás kryje i v případě, že nehodu způsobíme my. U povinného ručení nám totiž škodu zaplatí pouze v případě, že nejsme viníkem. Pokud se však prokáže, že jsme nehodu zavinili my, je situace jiná. Jistě, vyplatí peníze poškozenému, avšak co se nás týče, tak již na to nemáme nárok.
Problém je, že mnohdy se vina poměrně špatně prokazuje. Příkladem může být střet se zvěří – skutečně nám vběhla doslova pod kola, takže jsme neměli žádný čas zareagovat, nebo bychom stihli zabrzdit, kdybychom jeli pomaleji? A je pochopitelné, že pojišťovny, které se snaží platit co nejméně, rozhodně neoperují na základě presumpce neviny.
Pokud však máte sjednáno havarijní pojištění, pak se o to nemusíte prakticky starat – kryti budete v každém případě, i když samozřejmě je dobré se podívat, ve kterých případech vám budou peníze vyplaceny. Například mnohé pojišťovny nabízí připojištění proti střetu se zvěří až v té „lepší variantě“.
Je tedy dobré zvážit, zda bychom si jej neměli také sjednat. V úvahu bychom měli vzít především to, jak často vlastně jezdíme a jak daleko. Pokud pouze popojíždíme mezi domovem, prací a nákupem, pak je to poměrně zbytečné. Pokud však dojíždíme do práce delší vzdálenost, případně autem hodně jezdíme na výlety, pak se to rozhodně vyplatí. Věřte totiž, že taková bouračka, i když se nikomu prakticky nic nestane, se může řádně prodražit. A jen málokdo má peněz nazbyt.