140 sekund piety aneb jak veřejně uctít zesnulé
Veřejná pieta. Jedna z věcí, na které není česká společnost příliš zvyklá. Zvuk sirén se přitom z tohoto důvodu ozval v poslední době hned několikrát. Poprvé v srpnu 2018 na počest tří vojáků padlých v Afghánistánu, kteří zemřeli při útoku sebevražedného atentátníka. Podruhé v prosinci 2019 za sedm obětí a tři zraněné při střelbě v čekárně ostravské Fakultní nemocnice. Muž z Opavska se pravděpodobně pomstil na nevinných lidech za to, že ho lékaři dle všech testů prohlásili za zdravého. Sám byl ale přesvědčený, že trpí rakovinou slinivky. Těsně před dopadením policií se střelil do hlavy. V obou případech se pak ukázalo, že se Češi neumí v tuto chvíli adekvátně zachovat.
Není to zažité
Správně uctít památku během zvuku sirén přitom není nic složitého. Problém je, že na takové gesto nejsou Češi zvyklí. Ze školy ani od rodičů tyto informace nemají a zkušenosti s něčím takovým také ne. Vysoký táhlý tón si spojují nejčastěji s pravidelnou zkouškou, který se ozývá každou první středu v měsíci. Proto jsou reakce lidí spíše chladné a nevšímavé.
Jak na to
Co by se mělo během těchto 140 sekund udát? Signál sirén je v podstatě něco jako minuta ticha. Je třeba se zastavit, zanechat práce a hovoru a je-li co, tak smeknout. Tento čas bychom měli věnovat tiché modlitbě nebo vzpomínce na padlé. Vůbec nejhorší možnou reakcí je překřikováni hlasitého zvuku, abychom se slyšeli.
V zahraničí časté
Naopak zkušenosti s tímto gestem mají Američané. Po 11. září 2001 se při pietě v ulicích zastavili nejen tamní obyvatelé, ale i cizinci.
Kromě zmíněné piety a zkoušky sirén známe ještě všeobecnou výstrahu. Vysoký tón také trvá 140 sekund, ale jedině v tomto případě bývá kolísavý. Informuje o nějaké mimořádné události jako například povodeň nebo chemickou katastrofu. Při povodních roku 2002 zazněla zatím naposled.